Pro-Gun argumenty (podporujuce drzanie zbrani verejnostou)
Je to staršie, tak snáď už to niekde tu na fóre nebolo:
http://www.youtube.com/watch?v=g1zZGe3f ... _embedded#
http://www.youtube.com/watch?v=g1zZGe3f ... _embedded#
sego13 napísal:Na HBO ide novy serial z prostredia televiznych sprav The NewsRoom.
V 6. casti (myslim) sa zamerali na zbrojarsku lobby, ktora zavadza a strasi verejnost, ze Obamova vlada chce zbrane regulovat, zakazat a pod.
Neviem ci fakty ktore tam odzneli su naozaj fakty, len davam do pozornosti.
vcera som to pozrel a zacinam mat coraz silnejsi dojem, ze ide o sucast predvolebnej kampane Obamu. Velmi sofistikovane, velmi nenapadne.
Chytili ludi (vratane mna) na ten uplne uvodny vystup hlavneho hrdinu na univerzite ako zabil do zeme vsetkych, co si myslia, ze Amerika ja najuzasnejsia krajina na svete. Tym sa v mojich ociach zaradil velmi pozitivne. Avsak diel za dielom sa mi vidi, ze ide podsuvanie idei, ktore maju viest k spochybneniu konzervativnych hodnot, diskreditacii zastupcov republikanov (v mojich ociach sice je republikan na jednej lodi s demokratom, cert jak diabol, ale ide primarne o americkeho divaka) co je velmi prihodne vo volebnom roku. Ked si este uvedomi, kto stoji za celym serialom stracam pociatocne iluzie, ze ide o osvietenych ludi pracujucich pre dobro spolocnosti.
Ak mam povedat obrazne u mna bol prvy diel 8,5/10, dalsi 7/10 az po vcerajsom zhliadnuti toho dielu, kde islo o zbrane je moje hodnotenie 3,5/10. Dam tomu este sancu, ale trend je jednoznacny.
edit 22.9.12: po zhliadnuti 7. casti som to musel trosku rozdychat. Uzasna propagandisticka pracicka. Nieco ako Okres na severu. Pozeram to uz len zo zvedavosti, co objektivne a dojimave nam autori pripravili v dalsich dieloch. /pre mna je zalezitost jasna: volebna proObamovska propaganda/
Nevedel som kam to hodiť, chcel som to dať niekde do správ na čítanie, ale tu sa to asi bude hodiť najlepšie. Prišlo mi to dnes mailom od jednej členky strel. klubu v Michalovciach, ktorej manžel je autorom tohto článku.
Pre zaujímavosť skopírujem celé znenie mailu:
Milí spolučlenovia KVVZ Mi,
chcela by som Vám dať do pozornosti 4-stranový článok môjho manžela "Viac zbraní, menej kriminality", ktorý vyšiel v augustovom čísle mesačníka Dimenzie (náklad 15 000ks) aj s anglickou prílohou www.casopisdimenzie.sk a v ktorom sa spomína aj náš klub v krátkej biografii autora. Pdf verziu si môžete stiahnuť tu z manželovej webstránky: http://guns.freedomlives.net/node/7
Časopis sami odoberáme, lebo ho považujeme za jedinečný formát so skvelými politickými, ekonomickými, kultúrnymi, historickými i športovými rubrikami. Ak by ste mali záujem aj o tlačenú verziu časopisu, dajte prosím vedieť.
Prajem Vám príjemné čítanie. S pozdravom,
Jana Tutková & Andrew Ray
Tu je odkaz na článok:
http://guns.freedomlives.net/sites/defa ... 202012.pdf
Pre zaujímavosť skopírujem celé znenie mailu:
Milí spolučlenovia KVVZ Mi,
chcela by som Vám dať do pozornosti 4-stranový článok môjho manžela "Viac zbraní, menej kriminality", ktorý vyšiel v augustovom čísle mesačníka Dimenzie (náklad 15 000ks) aj s anglickou prílohou www.casopisdimenzie.sk a v ktorom sa spomína aj náš klub v krátkej biografii autora. Pdf verziu si môžete stiahnuť tu z manželovej webstránky: http://guns.freedomlives.net/node/7
Časopis sami odoberáme, lebo ho považujeme za jedinečný formát so skvelými politickými, ekonomickými, kultúrnymi, historickými i športovými rubrikami. Ak by ste mali záujem aj o tlačenú verziu časopisu, dajte prosím vedieť.
Prajem Vám príjemné čítanie. S pozdravom,
Jana Tutková & Andrew Ray
Tu je odkaz na článok:
http://guns.freedomlives.net/sites/defa ... 202012.pdf
- canis lupus
- prispievateľ
- Príspevky: 455
- Registered for: 14 years 2 months
skopirovane zo streleckeho portalu...myslim ze sem sa to hodi
Když ve většině států USA zastřelíte zloděje ve svém bytě nebo darebáka, který vás přepadne na ulici, tak ho vymažou z evidence obyvatel. Když totéž uděláte v Čechách, rozpoutá se „ odborná diskuse“.
Ač je to k nevíře, zdá se, že nejbezpečněji se občan cítil v totalitním režimu.
Tyhle režimy si zakládaly na veřejném pořádku.
Už mnohokrát jsem slyšel od dnešních přes osmdesátníků, že nejbezpečněji
se cítili za německé okupace/ pokud zrovna nebyli odbojáři/. Mohli prý chodit přes park ve dvě v noci a neměli strach. Okupační moc tvrdě dbala na pořádek a případný násilník či lupič byl zlikvidován rychle .
Šedesátníci zase tvrdí, že se nemuseli bát chodit přes park v noci za komunistů. Policajti byli nablízku , pistoli neměl legálně či nelegálně každý magor, a zločinec v zadrátované zemi na Seychely neuprchl. Z vlastní zkušenosti pamatuji, že v noci bývalo pražské Václavské náměstí velmi bezpečné místo. A cizí mafie byly jen ve filmech.
Dnes tvrdí občané všech věkových kategorií, že strach mají nejen v noci, ale i ve dne, v parku i na rušné ulici. Stačí přečíst „ černou kroniku“.
Změnila se doba, změnily se mravy, změnily se možnosti. A pro násilníky, tuneláře, mafiány, vrahy a darebáky všeho druhu se tato země stala rájem.
Tzv. „slušný občan“ se stal otloukánkem.
V devadesátých letech se s velkou slávou zrušil trest smrti.
Smrt tak zbyla jen pro oběti, ale už ne pro jejich vrahy. Politici, humanisti, aktivisti a romantičtí pomatenci všeho druhu nás přesvědčovali - a mnohé přesvědčili - že společnost nemá právo brát život ani tomu největšímu lumpovi.
A darebáci pochopili, že tato společnost je slabošská a zařídili se podle toho.
Trest smrti prý není odstrašující. Jestli je odstrašující by neměli řešit experti, stačilo by zeptat se na to odsouzence těsně před popravou . I ti největší tvrďáci, když uviděli oprátku, zjihli.
Vraždit se bude vždycky. Bohužel bude. Ale už by nebyli po „odpykání „ poloviny trestu vrahy ti samí.
Když bude trest smrti, násilníci budou vraždit,aby se zbavili svědků. Naopak, dnes vraždí ze stejného důvodu, ale s pocitem, že když budou odhaleni, tak 15 let není zas tak moc.
Prý mohou být popraveni nevinní.
Trest smrti přece není automatický a za všechny vraždy. Je něco jiného, když týraná žena v zoufalství probodne tyrana, a něco jiného lump, který znásilní a podřízne. A kriminalistická věda už taky někam pokročila.
Ostatně stále platí, že pochybnosti jsou ve prospěch obviněného. Jinak bychom mohli dospět do stadia, že pokud nebude policajt se soudcem a advokátem stát s kamerou a svědky na místě činu v době jeho vykonání, každý vrah, lupič a násilník je vlastně nevinný, protože ho přece nikdo neviděl.
Trest smrti je prý „msta společnosti“. Není to msta, ale spravedlivá odplata.
Společnost prý nemá právo brát život. Ale jestliže si to právo osobují zločinci, společnost má to - myslí - právo tím větší.
A pokud jde o oblíbené diskuse o hodnotě lidského života, pak je třeba už konečně přiznat, že člověk není nějaká absolutní hodnota ve vesmíru, a hodnota profesionálních darebáků je nulová.
Je zajímavé, že ve válce nemá život slušných lidí, oblečených často násilím do uniformy, žádnou cenu, zatímco v míru se rozněžňujeme nad hodnotou života mnohonásobného recidivisty a vraha.
Nejabsurdnější je ale skutečnost, že nakonec „nulovou“ hodnotu má život oběti. Je mrtvá, má to za sebou, tak co s tím. Raději mudrujeme nad tím, že ten vrah byl z rozvrácené rodiny, byl to alkoholik a narkoman, byl nepřizpůsobivý, nešťastný, sexuální a sadistický deviant atd.atd.
Nakonec možná dospějeme k názoru, že zločinec je vlastně politováníhodný chudák a viníci jsme my, ti slušní. Protože být slušný občan je nespravedlivá výhoda.
Takže se bojíme cokoli vyřešit. Zato se nám dostává spousta dobře míněných rad:
„Nechoďte raději nikam, večer se zabarikádujte, když vás přepadnou, tak jim rychle vše odevzdejte, když vás chtějí znásilnit, tak se raději nebraňte. A doufejte, že z toho vyváznete se zdravou kůží.“
Všichni ti, kteří vám možná jednou půjdou po krku a životě, se válejí smíchy, jak je ta společnost slušných humanistů přitroublá a slabošská a přímo si koleduje, aby dostala nakládačku.
Další absurditou jsou úvahy o přiměřené obraně. Její prvotní trapnost je v tom, že experti řeší, zda napadený měl a směl se bránit tak, že útočníka zabil.
Sedět za stolem v kanceláři nad šálkem kávy, pokuřovat cigárko a uvažovat, zda ten napadený se bránil, či nebránil přiměřeně, je expertíza na stejné úrovni, jako sedět u vytopeného krbu s whisky, kaviárem a doutníkem a radit vyhladovělým polárníkům, jak přežít mínus 40 v Antarktidě.
Nebylo by rozumnější místo takové „ filozofie“ použít prostou logiku? Tihle experti někdy připomínají účastníky pohřbu , kteří kondolují rodičům zavražděného dítěte slovy : „Já vím, jak vám je“. …
Neví nic, pokud sami nestáli nad rakví vlastního dítěte. Teprve až takový expert na přiměřenou obranu dostane pořádnou nakládačku od tří spratků, až ho na sále chirurg zachrání poté, co dostal kulku do břicha, nebo pár ran nožem do ledvin, pak teprve opravdu pochopí, jak je napadené oběti.
Nebo snad bude naší povinností skládat zkoušky z přepadení, abychom věděli, jak se zachovat, zachránit si život a útočníkovi neublížit, aby pak spravedlivý soud mohl rozhodnout za nás ?
Budeme v testech řešit, zda můžeme střílet, když útočník je přece neozbrojen a škrtí nás jen holýma rukama?
Není už na čase nebát se říci nahlas, že když nás někdo přepadne, automaticky a absolutně ztrácí jakékoli právo ? V takové chvíli existuje jen jedno právo. Právo oběti bránit se tak , aby přežila i za cenu, že útočníka zlikviduje jednou provždy.
Málokdo, ba skoro nikdo je mistr bojových umění, aby mohl s přehledem předvádět tanečky typu Chuck Norris, Bruce Lee nebo Steven Segal. Prostě nejsme na to připraveni fyzicky ani psychicky, protože připravit se na „to“ ani vlastně nejde.
Zato útočník je připraven, odhodlán a ví, že dnes ten trest, bude- li vůbec odhalen, není zas až tak hrozný , aby nepodstoupil riziko pár let v kriminále, kde bude pochopitelně vyžadovat dodržování všech svých lidských práv.
Při každém přepadení jde oběti o život. Dokonce i když se nebráníte, nemáte žádnou jistotu, že vás útočník nezabije. Prostě jen tak, nebo abyste ho nemohli usvědčit.
A teprve tehdy až útočník bude vědět, že i mladá holka, na kterou číhá v parku, důchodkyně, na kterou čeká před poštou, až si vybere důchod, invalida o berlích nebo kdokoli jiný má právo se bránit hned zpočátku tvrdě a bezohledně, má právo ho zastřelit, probodnout nebo jinak zlikvidovat, pak si možná uvědomí, že i jemu jde o život.
Když ve většině států USA zastřelíte zloděje ve svém bytě nebo darebáka, který vás přepadne na ulici, tak ho vymažou z evidence obyvatel. Když totéž uděláte v Čechách, rozpoutá se „ odborná diskuse“.
Ač je to k nevíře, zdá se, že nejbezpečněji se občan cítil v totalitním režimu.
Tyhle režimy si zakládaly na veřejném pořádku.
Už mnohokrát jsem slyšel od dnešních přes osmdesátníků, že nejbezpečněji
se cítili za německé okupace/ pokud zrovna nebyli odbojáři/. Mohli prý chodit přes park ve dvě v noci a neměli strach. Okupační moc tvrdě dbala na pořádek a případný násilník či lupič byl zlikvidován rychle .
Šedesátníci zase tvrdí, že se nemuseli bát chodit přes park v noci za komunistů. Policajti byli nablízku , pistoli neměl legálně či nelegálně každý magor, a zločinec v zadrátované zemi na Seychely neuprchl. Z vlastní zkušenosti pamatuji, že v noci bývalo pražské Václavské náměstí velmi bezpečné místo. A cizí mafie byly jen ve filmech.
Dnes tvrdí občané všech věkových kategorií, že strach mají nejen v noci, ale i ve dne, v parku i na rušné ulici. Stačí přečíst „ černou kroniku“.
Změnila se doba, změnily se mravy, změnily se možnosti. A pro násilníky, tuneláře, mafiány, vrahy a darebáky všeho druhu se tato země stala rájem.
Tzv. „slušný občan“ se stal otloukánkem.
V devadesátých letech se s velkou slávou zrušil trest smrti.
Smrt tak zbyla jen pro oběti, ale už ne pro jejich vrahy. Politici, humanisti, aktivisti a romantičtí pomatenci všeho druhu nás přesvědčovali - a mnohé přesvědčili - že společnost nemá právo brát život ani tomu největšímu lumpovi.
A darebáci pochopili, že tato společnost je slabošská a zařídili se podle toho.
Trest smrti prý není odstrašující. Jestli je odstrašující by neměli řešit experti, stačilo by zeptat se na to odsouzence těsně před popravou . I ti největší tvrďáci, když uviděli oprátku, zjihli.
Vraždit se bude vždycky. Bohužel bude. Ale už by nebyli po „odpykání „ poloviny trestu vrahy ti samí.
Když bude trest smrti, násilníci budou vraždit,aby se zbavili svědků. Naopak, dnes vraždí ze stejného důvodu, ale s pocitem, že když budou odhaleni, tak 15 let není zas tak moc.
Prý mohou být popraveni nevinní.
Trest smrti přece není automatický a za všechny vraždy. Je něco jiného, když týraná žena v zoufalství probodne tyrana, a něco jiného lump, který znásilní a podřízne. A kriminalistická věda už taky někam pokročila.
Ostatně stále platí, že pochybnosti jsou ve prospěch obviněného. Jinak bychom mohli dospět do stadia, že pokud nebude policajt se soudcem a advokátem stát s kamerou a svědky na místě činu v době jeho vykonání, každý vrah, lupič a násilník je vlastně nevinný, protože ho přece nikdo neviděl.
Trest smrti je prý „msta společnosti“. Není to msta, ale spravedlivá odplata.
Společnost prý nemá právo brát život. Ale jestliže si to právo osobují zločinci, společnost má to - myslí - právo tím větší.
A pokud jde o oblíbené diskuse o hodnotě lidského života, pak je třeba už konečně přiznat, že člověk není nějaká absolutní hodnota ve vesmíru, a hodnota profesionálních darebáků je nulová.
Je zajímavé, že ve válce nemá život slušných lidí, oblečených často násilím do uniformy, žádnou cenu, zatímco v míru se rozněžňujeme nad hodnotou života mnohonásobného recidivisty a vraha.
Nejabsurdnější je ale skutečnost, že nakonec „nulovou“ hodnotu má život oběti. Je mrtvá, má to za sebou, tak co s tím. Raději mudrujeme nad tím, že ten vrah byl z rozvrácené rodiny, byl to alkoholik a narkoman, byl nepřizpůsobivý, nešťastný, sexuální a sadistický deviant atd.atd.
Nakonec možná dospějeme k názoru, že zločinec je vlastně politováníhodný chudák a viníci jsme my, ti slušní. Protože být slušný občan je nespravedlivá výhoda.
Takže se bojíme cokoli vyřešit. Zato se nám dostává spousta dobře míněných rad:
„Nechoďte raději nikam, večer se zabarikádujte, když vás přepadnou, tak jim rychle vše odevzdejte, když vás chtějí znásilnit, tak se raději nebraňte. A doufejte, že z toho vyváznete se zdravou kůží.“
Všichni ti, kteří vám možná jednou půjdou po krku a životě, se válejí smíchy, jak je ta společnost slušných humanistů přitroublá a slabošská a přímo si koleduje, aby dostala nakládačku.
Další absurditou jsou úvahy o přiměřené obraně. Její prvotní trapnost je v tom, že experti řeší, zda napadený měl a směl se bránit tak, že útočníka zabil.
Sedět za stolem v kanceláři nad šálkem kávy, pokuřovat cigárko a uvažovat, zda ten napadený se bránil, či nebránil přiměřeně, je expertíza na stejné úrovni, jako sedět u vytopeného krbu s whisky, kaviárem a doutníkem a radit vyhladovělým polárníkům, jak přežít mínus 40 v Antarktidě.
Nebylo by rozumnější místo takové „ filozofie“ použít prostou logiku? Tihle experti někdy připomínají účastníky pohřbu , kteří kondolují rodičům zavražděného dítěte slovy : „Já vím, jak vám je“. …
Neví nic, pokud sami nestáli nad rakví vlastního dítěte. Teprve až takový expert na přiměřenou obranu dostane pořádnou nakládačku od tří spratků, až ho na sále chirurg zachrání poté, co dostal kulku do břicha, nebo pár ran nožem do ledvin, pak teprve opravdu pochopí, jak je napadené oběti.
Nebo snad bude naší povinností skládat zkoušky z přepadení, abychom věděli, jak se zachovat, zachránit si život a útočníkovi neublížit, aby pak spravedlivý soud mohl rozhodnout za nás ?
Budeme v testech řešit, zda můžeme střílet, když útočník je přece neozbrojen a škrtí nás jen holýma rukama?
Není už na čase nebát se říci nahlas, že když nás někdo přepadne, automaticky a absolutně ztrácí jakékoli právo ? V takové chvíli existuje jen jedno právo. Právo oběti bránit se tak , aby přežila i za cenu, že útočníka zlikviduje jednou provždy.
Málokdo, ba skoro nikdo je mistr bojových umění, aby mohl s přehledem předvádět tanečky typu Chuck Norris, Bruce Lee nebo Steven Segal. Prostě nejsme na to připraveni fyzicky ani psychicky, protože připravit se na „to“ ani vlastně nejde.
Zato útočník je připraven, odhodlán a ví, že dnes ten trest, bude- li vůbec odhalen, není zas až tak hrozný , aby nepodstoupil riziko pár let v kriminále, kde bude pochopitelně vyžadovat dodržování všech svých lidských práv.
Při každém přepadení jde oběti o život. Dokonce i když se nebráníte, nemáte žádnou jistotu, že vás útočník nezabije. Prostě jen tak, nebo abyste ho nemohli usvědčit.
A teprve tehdy až útočník bude vědět, že i mladá holka, na kterou číhá v parku, důchodkyně, na kterou čeká před poštou, až si vybere důchod, invalida o berlích nebo kdokoli jiný má právo se bránit hned zpočátku tvrdě a bezohledně, má právo ho zastřelit, probodnout nebo jinak zlikvidovat, pak si možná uvědomí, že i jemu jde o život.
- canis lupus
- prispievateľ
- Príspevky: 455
- Registered for: 14 years 2 months
-
inspiring_panini
- canis lupus
- prispievateľ
- Príspevky: 455
- Registered for: 14 years 2 months
-
bus driver
- častý prispievateľ
- Príspevky: 1452
- Registered for: 14 years 5 months
Martin Corleone:
Je tam dosť podľa mňa vyslovene chybných argumentov a logických kotrmelcov, ktoré zhadzujú celý článok. Napr.
Z pohľadu kriminality a prevenčného vplyvu trestu smrti môže mať význam sa to tých týpkov pýtať PRED spáchaním zločinu, nie až po ňom.
Ďalej zamyslenia typu
Je tam dosť podľa mňa vyslovene chybných argumentov a logických kotrmelcov, ktoré zhadzujú celý článok. Napr.
Tesne pred popravou sa pýtať kohokoľvek na jeho názor ohľadne trestu smrti je zbytočné, trestný čin už bol spáchaný a nik to nevráti.stačilo by zeptat se na to odsouzence těsně před popravou . I ti největší tvrďáci, když uviděli oprátku, zjihli.
Z pohľadu kriminality a prevenčného vplyvu trestu smrti môže mať význam sa to tých týpkov pýtať PRED spáchaním zločinu, nie až po ňom.
Ďalej zamyslenia typu
A tiež veľmi jednoducho odbavená téma...dnes vraždí ze stejného důvodu, ale s pocitem, že když budou odhaleni, tak 15 let není zas tak moc...
Atď ...Prý mohou být popraveni nevinní.
