Webforum.sk

Zapůsobí však zákaz střelných zbraní opravdu tak pozitivně na statistiku kriminality, jak
se nám to snaží namluvit „protizbraňová lobby“? Jak ukázaly empirické průzkumy, na tuto
otázku zní z čistě juristického pohledu odpověď jednoznačně záporně. Vezměme si dejme
tomu Austrálii, kde r. 1998 museli občané své zbraně odevzdat. Na příkladu této země si
lze zcela jasně ozřejmit skutečný následek zabavení zbraní občanům: „Rok poté, co aus-
tralští občané dali vládě 750 000 kusů zbraní a volení představitelé lidu s neuvěřitelnou
arogancí prohlásili, že ‘sebeobrana není důvodem pro vlastnění zbraní’, se kriminalita
dramaticky zvýšila. Po pětadvacet let trvající sestupný trend počtu ozbrojených přepadení
a vražd s použitím střelné zbraně se nyní obrátil. Keith Tidswell s australského „Svazu
sportovní střelby“ informuje, že
* Počet vražd se zvýšil o 3,2 procenta,
* počet přepadení stoupl o 8,6 procent,
* ozbrojených přepadení přibylo plných 44 procent,
* počet vražd s použitím střelné zbraně ve státě Victoria vzrostl dokonce o 500 procent,
* výrazně vzrostl počet ozbrojených vloupání ...
Australští politici bědují nad tím, že do zabavení zbraní ještě neuplynula dostatečně dlou-
há doba, aby jeho výsledky byly znatelné. Mezitím jsou ovšem australští občané zaskočeni
a doslova zaplaveni zločinem, kterému dala průchod teprve jejich vlastní vláda svou libe-
rální politikou, a místo toho jsou jí pokrytecky vyzýváni, ‘aby ještě nějakou dobu vyčka-
li’.“126
Kriminálníkům je zákaz legálního vlastnění zbraní vítán. Není třeba být právě génius zlo-
činu k poznání, že skrytá zbraň zvyšuje šance oběti na obranu. Průzkumy ukázaly, že se
statistickou pravděpodobností bude zraněna pouze polovina obětí přepadení či znásilnění,
které se bránily se zbraní v ruce v porovnání s těmi, jež se bránily beze zbraně.
John Lott a David Mustard z chicagské univerzity vypracovali studii, která byla zveřejně-
na v „Journal of Legal Studies“, a výše řečené jasně ukazuje. Autoři studie konstatovali,
že zákonné povolení skrytého nošení palné ruční zbraně zredukovalo v letech 1977 až
1992 počet vražd o 8,5 procent a počet případů přepadení o 7 procent. Pokud příslušný
zákon platil v celé zemi, bylo každý rok [!] zaznamenáno o 1 600 vražd a o 60 000 přepa-
dení méně.“127
„Larry Pratt, předseda sdružení ‘Gun Owners of America’ cituje studii ministerstva spra-
vedlnosti z roku 1997. Vyplývá z ní, že v USA každý rok použije zbraň k sebeobraně ko-
lem 1,5 milionu Američanů. Tito občané ušetří ročně společnosti kolem 38,9 miliard dola-
rů. Řečená studie z r. 1997 kromě toho ukázala, že míra násilné kriminality poklesla v
každém státě, kde bylo občanům zákonem dovoleno skryté nošení střelné zbraně. Počet
vražd poklesl o 8,5 %, znásilnění o 5 %, násilných útoků o 7 % a přepadení o 3 %.
Mohlo by být zabráněno kolem milionu trestných činů, aniž by padl jediný výstřel. Pouhá
výstraha, že vyhlédnutá oběť je ozbrojená, často stačí pachatele odradit.“128 Tato statistika
by vlastně měla vyburcovat a potěšit každou oběť násilné kriminality i každou feministku.
Proč se například jedna z nejvehementnějších bojovnic za zrovnoprávnění žen v Německu
126
The Nationalist Times, červen 1999, str. 12.
127
Mindight Messenger, březen-duben 1998, str. 3.
128
The Truth At Last, č. 414, str. 5.
- 64 -
a předbojovnice „emancipačního hnutí“ Alice Schwarzerová nezasazuje o okamžité zá-
konné povolení ozbrojení „slabého pohlaví“? A kde zůstávají požadavky Bílého kruhu na
změnu zákonů v zájmu ochrany občanů? Jde přece o organizaci, která se zasazuje za oběti
kriminálního násilí.
J. Neil Schulman píše v článku Stopping Power „Why 70 Million Americans Own Guns“
(Proč 70 miliónů Američanů vlastní zbraně): „Víte, že každých třináct vteřin použije jeden
ze 70 milionů ozbrojených občanů své střelné zbraně k sebeobraně před kriminálníkem?
Víte, že americké ženy použijí střelné zbraně 416x za jediný den, aby se ubránily znásil-
nění? Věděli jste, že u zbraně, kterou uschováváte k sebeobraně, je 216 x vyšší pravděpo-
dobnost, že jí použijete k obraně vlastního domova před kriminálníkem, než že zapříčiní
smrt nevinné osoby z této domácnosti?“129
Z množství případů, kdy se zákona dbalí občané pomocí střelné zbraně úspěšně ubránili
kriminálním živlům, si zde ukážeme alespoň jeden příklad: „Pětaosmdesátileté Albertě
Niclesové hrozilo znásilnění a tak útočníka zastřelila z pistole, kterou jí zanechal zemřelý
manžel. ‘Zastřelila jsem jej a zůstal ležet vedle velké vestavěné skříně v mé ložnici,’ řekla
stará paní sousedům po zavolání na policii. Vetřelec byl již několikrát trestán za znásilnění
a právě jej čekalo další soudní řízení pro přečin rušení domovní svobody.“130
Je tedy jednoznačně prokázáno, že soukromé držení zbraní chrání občany před pachateli
trestních činů a současně napomáhá omezovat kriminalitu. Tam, kde jsou soukromé osoby
ozbrojené, klesá míra zločinnosti dokonce velmi výrazně. Proto nám musí být dovolena
následující otázka. Zaznamenávali bychom ročně v Německu i nadále kolem sedmi milio-
nů trestných činů, kdyby naši (!) politici přiznali každému (dospělému) spolkovému obča-
nu toto elementární právo? Kolika vraždám a znásilnění by se tak jen za poslední roky
bývalo mohlo zabránit?
129
Cit. podle Media Bypass, Vol. 7-8, srpen 1999, str. 61.
130
Spotlight, cit. podle Mindnight Messenger, březen-duben 1997, str. 2.